Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrady a zámky

 

                                                 O R L Í K

 

Pěkný zámek na krásném místě. Kdysi stával vysoko nad údolím řeky Vltavy, nyní jen pár metrů nad hladinou Orlické přehrady. Interiéry jsou značně rozmanité (převládá romantický styl, zastoupen je empír a pozdní baroko). Průvodci jsou na úrovni, správa zámku prakticky trvale přítomna. Orlík je velmi navštěvovaným zámkem, takže doporučuji zvolit dobu, kdy ještě nejsou příliš početné skupiny. Naproti tomu krásný slunečný den umožňuje návštěvníkům vychutnat i velmi atraktivní okolí zámku a strávit tady příjemně delší dobu. Blízko u zámku je kotviště pro parník, ve kterém lze přejet ke hradu Zvíkovu a poté zpět, což doporučuji. Pokud se koupání týče, přestože je voda hned u zámku, špatně se do ní po ostrých kamenech vstupuje a vyplatí se zajet na přístupnější místa s plážemi.

Hrad byl založen kolem poloviny 13. století. Tvořil jej nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží. Požár, který Orlík zničil roku 1508, a následné vymanění hradu z manských závazků podnítilo rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu. Asi před rokem 1588 vlašský mistr Augustin Orlík renesančně upravil.

 Po požáru roku 1802, který narušil a pozdržel práce při probíhající zásadní přestavbě, projektované K. J. Langem, došlo ke zvýšení celého zámku o další patro. Je zajímavé, že již tato rekonstrukce dala zámku romantickou gotizující úpravu, kterou ovšem dále zdůraznila renovace fasád v letech 1860-1862.

 Schwarzenbergy bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál , jehož vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn zhotovil v letech 1882 -1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Na zámku je také zastoupen empírový styl a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže.

                                        Z V Í K O V

Ostroh, vypínající se nad soutokem řek Vltavy a Otavy, lákal svou polohou k osídlení již v předhistorické době. Před rokem 1234 zde král Václav I. založil hrad, ale stavební rozvoj Zvíkova je spojen se jménem Přemysla Otakara II. (+1278). Ke zmíněné věži nechal přistavět na tehdejší poměry veliký čtyřkřídlý palác nepravidelného půdorysu. Do konce 13. století byly ještě vystavěny hradby s branami a baštami, nejdůležitější hospodářské budovy a věž zvaná Hláska, opatřená břitem a zvýšená roku 1554.

 V 17. století nejslavnější období hradu skončilo a po roce 1648 začal Zvíkov chátrat. Až před polovinou 19. století byla nově zastřešena kaple a opraveny hradní věže. K rozsáhlejším opravám hradu došlo po roce 1881 a pak znovu zhruba o sto let později.

                                        B L A T N Á

  Původní hrádek s kaplí zde vznikl asi kolem poloviny 13. století. Začátkem 15. století změnili Bavorové ze Strakonic Blatnou na vodní hrad. V letech 1520 - 30 zde vystavěl královský architekt Benedikt Ried z Piestingu raně renesanční palác s dvojicí trojbokých patrových arkýřů. Další paláce postavené za pánů z Rozdražova, Serényiů a Hildprandtů změnily hrad na zámek.
   Návštěvníci si mohou prohlédnout například orientální, lovecký, rokokový a empírový salónek. Většina místnosti na prohlídkové trase, včetně obrazárny a jídelny, je vybavena nábytkem z 19. století.Zámek je pěkný a navazuje na něj park, ve kterém  poněkud chybí nějaké další zajímavosti,které by turisty podržely.

 

                      

                        Č E R V E N Á   L H O T A

 Jednou z nejromantičtěji položených památek v Čechách je jihočeský vodní zámek Červená Lhota. Vyrůstá na skále, která se přehrazením údolí a vzedmutím vodní hladiny stala malým ostrůvkem. Zemanskou tvrz koupil roku 1530 Jan Kába z Rybňan a brzy na to ji přestavěl na renesanční zámek.

 Po roce 1641 se Lhota stala majetkem Slavatů, pánů na nedalekém Jindřichově Hradci. Před polovinou 19. století nechal E. J. Schönburg-Hartenstein upravit zámecký exteriér v romantickém duchu. Na počátku 20. století cimbuří a jiné neogotické prvky zmizely. Architekt H. Walcher z Moltheimu je nahradil pseudorenesančními štíty s oblouky nahoře, pro Červenou Lhotu dnes charakteristickými.
Návštěvníci vstoupí nebo nahlédnou do šestnácti velmi útulných, komorně laděných interiérů, vypovídajících o životě od renesance až po 19. století. V paměti utkví portrét "Ošklivé vévodkyně" Markéty Tyrolské a Korutanské zvané "Pyskatá", či vzpomínka na hudebního skladatele Karla Dietterse z Diettersdorfu.
 Zaujme Pánská pracovna s renesančními obrazy a uměleckými díly z téže doby, barokní jídelna s bohatou štukovou výzdobou i půvabný Francouzský salon zařízený ve stylu druhého rokoka. Z oken na jižní a západní straně zámku se otevírají neobyčejně působivé pohledy přes hladinu jezera do zámeckého parku.

Malebný zámek s pěknými interiéry, průvodovská služba na úrovni.     Každá dívka nebo žena se při tom cítí jako princezna. U Červené Lhoty návštěvníci ten rybník rádi obcházejí, protože se z jeho břehů nabízejí neopakovatelné pohledy na zámek a jeho okolí.

                       Č E S K Ý     K R U M L O V

Původní hrad založili před polovinou 13. století páni z Krumlova. Později vystavěl Petr z Rožmberka nový, tzv. Horní hrad. Během čtyřicetileté vlády Viléma z Rožmberka (+ 1592) probíhají dalekosáhlé stavební úpravy a podle plánů Baltazare Maggiho jsou novými stavbami oba hrady propojeny. Zámecké interiéry ještě doznaly v dalších dvou staletích řadu změn, ale krásné renesanční pokoje Viléma z Rožmberka ponechali další majitelé Krumlova v původním stavu.V době baroka obohatily celý areál nově přistavěné budovy, například mincovna a zámecké divadlo.
Krumlovský zámek je v Čechách druhý největší po Pražském hradě a dodnes vypovídá velmi názorně o své bohaté historii. Setkáváme se v něm s doklady stavebního mistrovství i uměleckými díly z doby pánů z Rožmberka, vládnoucích odtud velké části jižních Čech v letech 1302 až 1600. Památku na svůj rod zde zanechali rovněž vévodové z Eggenbergu. V roce 1719 je vystřídali knížata ze Schwarzenbergu, kteří vlastnili zámek po deset generací, až do roku 1947. Rovněž i jim vděčí Český Krumlov za svůj rozvoj a také za to, že zachovali pro příští generace množství exponátů, které se běžně používaly a v době svého vzniku většinou neměly mimořádnou hodnotu. V pozdějších staletích se však staly jedinečnými svědky své doby.
 Průchodem se poté dojde na nádvoří, náležícímu k tzv. Dolnímu hradu. Horní konec nádvoří uzavírá tzv. Máselnice, vedle ní vpravo je podlouhlá budova tzv. Nového purkrabství.  Pěkná budova blízko věže je bývalou mincovnou knížat z Eggenbergu, nyní upravenou pro různé výstavy. Pokud vystoupíme na věž, uděláme dobře. Cesta po schodech nahoru není tak obtížná, jak se zdola jeví a z ochozu se nám naskytne velmi pěkný pohled na město.

 Kroky návštěvníka pak mohou směřovat do zámecké zahrady. Je to procházka do kopce, ale vyplatí se. Zahrada zde existovala již za Viléma z Rožmberka (+1592), předchůdcem té dnešní byla asi o století mladší zahrada knížete Jana Kristiána z Eggenbergu. Dnešní podoba zahrady vznikala za Schwarzenbergů, především úpravami terénu v období kolem roku 1750. Dominantou zahrady je kaskádová fontána s postavami vodních božstev, dokončená roku 1765.

Od fontány se vydáme do zbývající části zahradního prostoru, kde nikdo nepřehlédne letohrádek Belárii, krásnou stavbu z let 1706- 1708, upravenou roku 1754. Před ní je otáčivé hlediště, ze kterého diváci v letních večerech sledují divadelní představení. Hraje se při umělém osvětlení, které ještě umocňuje půvab přilehlého okolí. My se ze zahrady po krátkém odpočinku nebo procházce kolem zdejšího rybníčku vydáme opět dolů, tentokráte na prohlídku města.
  Pokud je nám štěstěna nakloněna , můžeme se ještě předtím podívat do zámeckého barokního divadla. Superlativů na jeho unikátní dochovanou barokní scénu jsme slyšeli nejméně několik již při cestě do Českého Krumlova. Kompletně zachovaný barokní divadelní fond s jevištní technikou, kulisami a dokonce i s bohatou archivní dokumentací barokního repertoáru je od tohoto místa nejblíže ve švédském Stockholmu. Tamní prostředí však nemá podmanivost města na jihu Čech s jeho renesanční a barokní podobou, pozdějšími zásahy téměř nenarušenou.

                               H L U B O K Á

 

Ve 13. století stál v místech dnešního zámku středověký hrad. Po smrti Přemysla Otakara II. ovládli hrad Vítkovci, avšak zanedlouho získal hrad král Václav II. Hrad měl mnoho významných majitelů, ale žádný z nich se z prosperujícího panství příliš dlouho netěšil. Za pánů z Hradce byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1661 koupil zámek Jan Adolf ze Schwarzenberku a jeho rod byl prvním dlouhodobějším majitelem, téměř 3 století. Ve 20. letech 18. století získal zámek barokní podobu. Další proměnu zámku přinesla novogotická přestavba v romantickém windsorském slohu z let 1841 – 1871. Tuto podobu si zámek zachoval až do současnosti. Za 2. světové války byl zámek Schwarzenberkům zabaven a v roce 1949 zestátněn, majetkem státu zůstal dodnes.

 

Hluboká patří bezpochyby k nejkrásnějším zámkům Čech. Stěny a stropy reprezentačních sálů v prvním patře zámku jsou obloženy ušlechtilým dřevem s neobyčejně bohatou truhlářskou a řezbářskou výzdobou. Ložnici a oblékárnu kněžny Eleonory, Hamiltonův kabinet a čítárnu zdobí obrazy evropských mistrů 16. - 18. století, krásné lustry, pozdně renesanční vitráže a delfská fajáns.

                 J I N D Ř I CH Ů V   H R A D E C

  Původní hrad založil Jindřich z rodu Vítkovců na počátku 13. století. Vlivný renesanční velmož Jáchym z Hradce započal v polovině 16. století s přestavbami méně významných budov starého hradu a po víceleté přestávce pokračuje stavební ruch i za Jáchymova syna Adama II. z Hradce, kdy celý areál získává vrcholně renesanční podobu. Svou velikostí a nádherou zastínilo sousední budovy na hlavním nádvoří tzv. Nové stavení Adamovo, projektované A. Ericerem, které dokončil roku 1587 Baltazare Maggi, podle jehož plánů vznikly další stavby v zámeckém areálu. Nejvýznamnější z nich je tzv. Rondel s velkolepou vznosnou klenbou a zlacenou reliéfní dekorací interiéru. Nádvoří uzavřely tzv. Velké arkády a v protějším rohu architektonicky odlišné Malé arkády .

Současně se zámkem se rychlým tempem rozvíjelo i město a na počátku 17. století se počtem domů řadilo v království hned na druhé místo za Prahu. Ještě dnes tuto slavnou minulost prozrazují krásné štíty renesančních a barokních domů na náměstí a církevní památky, např. kostel sv. Jana Křtitele s přiléhajícím minoritským klášterem nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou přístupnou věží.

 Ve Starém paláci hradního a zámeckého areálu se nalézá síň s cennými nástěnnými malbami z roku 1338 s výjevy svatojiřské legendy. V přízemí Červené věže se dochovala i s částí původního zařízení pozdně gotická hradní kuchyně. V Adamově stavení se prochází interiéry s původními renesančními stropy a nástěnnými malbami. Z vybavení zaujme především raně renesanční dvojdílná skříň s erby Adama I. z Hradce a jeho manželky Anny z Rožmitálu, velká jídelní souprava Černínů se vzácným souborem habánské majoliky ze 16. a 17. století a obě rozměrná plátna ve Slavatovské jídelně od Salvatora Rosy a Petra Brandla.

 

                               K O Z E L  

 Mezi nejvíce navštěvované památkové objekty v západních Čechách se řadí klasicistní zámek Kozel. Byl postaven na konci 18. století pod vedením stavitele Václava Haberditze jako čtyřkřídlá přízemní budova kolem obdélníkového vnitřního nádvoří. Podle návrhu Ignáce Palliardiho byl zámecký areál rozšířen o dvě dvojice budov. Jsou to kaple se svým protějškem jízdárnou a konírna, které tvoří protějšek lokajna.

Do výzdoby interiéru zámku se výrazně zapsal pražský malíř a dekoratér Antonín Tuvora, který vyzdobil plochy stěn většiny místností. Původní mobiliář je ojedinělou ukázkou umění a řemesel v období rokoka a klasicismu.

Architektura přízemního zámku sice zvenku nevypadá příliš honosně, ale interiéry jsou nádherné. To samé lze říci o parku, kde svahovitý terén umožňuje průhledy na větší vzdálenosti. Po písčitých cestách lze sejít k blízkému rybníku. 

 

                                           B O U Z O V

 Lesnatou krajinu u Litovle ovládá romantický hrad Bouzov. Hrad vznikl někdy na počátku 14. století, první majitel je znám od roku 1317. Od poloviny 14. do roku 1695 hrad vícekrát změnil majitele. Uvedeného roku získal Bouzov řád německých rytířů, ale následujících 200 let se o něj příliš nestaral. Teprve rozhodnutím velmistra řádu, arcivévody Evžena, došlo v letech 1896 - 1901 k radikální přestavbě.
   Projekt, který vypracoval profesor mnichovské techniky Georg J. Hauberisser, víceméně respektoval půdorys starého hradu, tím však podobnost s předchozím objektem končí. Nová stavba ve stylu německé pozdní gotiky má celou řadu výstupků, věžiček a dalších, v našem prostředí často velmi cizorodých prvků. Celek je však vděčnou scenérií filmových pohádkových příběhů.

Reprezentační interiéry hradu, zhotovené s neobyčejnou pečlivostí, jsou zařízeny hodnotným historickým mobiliářem a starými řádovými památkami. Hrad je plně vybaven, přičemž mnohé předměty uměleckého řemesla sem byly převezeny na počátku 20. století z Německa, Itálie a dalších států. Zdi hlavních místností jsou ve své spodní části obloženy dřevem, stropy bývají opatřeny dřevěnými kazetami nebo provedeny s jinou truhlářskou výzdobou.
   Dominantní prostorou je Rytířský sál, který sloužil jako shromaždiště členů řádu. Nádherným vyřezávaným nábytkem z pozdního baroka vyniká velmistrova ložnice. Hradní kapli se vznosnými klenbami zdobí gotické náhrobky řádových mistrů, převezené do Bouzova z hradu Hornecku. Sloupová síň, doplněná deskovými obrazy z 15. století, má svůj vzor ve vrcholně gotickém slohu. Ve stylu novorenesance byla vystavěna Lovecká síň s malbami na zdech a trojnásobně valenou klenbou.

                                K O N O P I Š T Ě

byl původně gotický hrad (typ francouzského kostelu). Roku 1468 byl zámek Konopiště dobyt Jiřím z Poděbrad. V 17. stol. získal vzhled renesančního zámku. Koncem 19. stol. nechal F. Ferdinant d´ Este tento zámek romanticky upravit. Zámek Konopiště je ukryt v lesích Středočeské pahorkatiny, 3 kilometry od Benešova.

V současné době patří zámek Konopiště mezi nejvyhledávanější zámky u nás. Ač se stal místem masové turistiky, zachoval si svou noblesu. Okolí zámku Konopiště tvoří rozsáhlé anglické parky a růžová zahrada s plastikami. Pozoruhodné je zařízení interiérů. Na zámku konopiště také stojí za shlédnutí sbírka zbraní z 16. až 18. století, která patří k nejrozsáhlejším a nejkrásnějším svého duhu v Evropě

 

                                L E D N I C E

Dnešní podoba zámku Lednice je výsledkem přestavby z let 1846-1858 v duchu anglické novogotiky. Autorem přestavby byl Jiří Wingelmüller. Z barokního období stavebních dějin zámku se dochovala budova jízdárny z konce 17. století od architekta J.B. Fischera z Erlachu.
Veřejnosti přístupné místnosti v přízemí zámku vynikají zejména bohatostí řezbářské výzdoby. V roce 1995 byla prohlídková trasa rozšířena o novou část. Jde o soukromé apartmá, které až do své smrti v roce 1881 užívala kněžna Františka z Lichtenštejna, vdova po Aloisovi II., knížeti z Lichtenštejna, stavebníkovi poslední, romantické novogotické přestavby zámku. K zámku přiléhá na východní straně skleník, postavený v letech 1843 - 1845 podle projektu P.H. Desvignese.
Dokonalým rámcem zámku se skleníkem je francouzská zahrada a rozsáhlý krajinářský park s četnými romantickými stavbami. Z nich nejvíce vyniká minaret, ojedinělá architektonická památka vystavěná podle projektu Josefa Hardmutha v letech 1797-1804.

 

                               LU Ž A N Y

 

Dům architekta, stavitele a velkého mecenáše Josefa Hlávky (1831 - 1908).
 
Zámek a jeho areál slouží představitelům české vědy a kultury, vybraným studentům vysokých škol, vedení vysokých škol, fakult a pracovišť.
Odborné veřejnosti je zámek vyjímečně přístupný po dohodě s prezidentem a správní radou Nadace.

 

                       N E B Í L O V Y

Nebílovský zámek je příkladem velmi čisté, vídeňsky orientované barokní zámecké architektury v  našem prostředí. Od r. 1706 jej stavěl významný plzeňský stavitel Jakub Auguston podle neznámé předlohy císařského architekta J. L. Hildebranta. Zámek tvoří dvě proti sobě situované budovy, které bývaly po stranách spojeny arkádovými chodbami s terasami. Koncem 18. století byl zámek opravován V. Herberditzem a J. l. Paliardim. Při této příležitosti vymaloval místnosti a zejména velký slavnostní sál motivy exotické krajiny pražský malíř Ant. Tuvora. V roce 1998 byl veřejnosti zpřístupněn přední zámek s instalací barokního a rokokového mobiliáře. Prezentovány jsou zde květinové motivy ve výtvarném i užitém umění. Součástí instalace je i ojedinělý soubor benátských lustrů.

 

                         
              O H R A D A

Barokní lovecký zámeček Ohrada leží na břehu Munického rybníka přibližně 2 kilometry od centra Hluboké nad Vltavou. Byl postaven v letech 1708 – 1721 P.I.Bayerem na jihozápad od města. 

 Muzeum Ohrada

V roce 1842 tady bylo založeno (jako jedno z nejstarších u nás) lesnické lovecké muzeum. V současné době je expozice tohoto muzea spravována Národním zemědělským muzeem. Lovecký zámeček Ohrada patří do sítě několika podobných obsahově spřízněných muzeií. V roce 1961 zde přibyla i zemědělská, vorařská a rybářská expozice. Můžeme zde obdivovat zajímavé sbírky. Známý je například unikátní lustr z loveckých trofejí o průměru 190 cm. K vidění je 13,1 kg těžké jelení paroží, koberec z ližčích kožešin a podobně. V depozitářích muzea jsou lovecké trofeje, herbáře a zoologické sbírky.   
V těsním sousedství zámečku Ohrada byla v roce 1937 založena zoologická zahrada, nejmenší u nás. Ta se specializuje především na středoevropskou faunu.
  Okolí zámečku Ohrada je atraktivní řadou možností k výletům a pěším procházkám. Můžeme se podívat nejen k Munickému rybníku, ale lze zajít i k nedalekému rybníku Bezdrev (Druhý největší rybník u nás; 393,5 ha) nebo se podívat na koně v proslulém statku Vondrov
.

                           R A T I B O Ř I C E 

 První zmínka o Ratibořicích pochází z konce 14. století, kdy v místech zvaných Na starých Ratibořicích, stávala tvrz Vaňka ze Žampachu.
V následujícím století připadla tvrz k Rýzmburskému panství. O sto let později ji připojili Smiřičtí k náchodskému velkostatku. Zámek, Staré Bělidlo a Ludrův mlýn pak jsou především známy osobou spisovatelky Boženy Němcové a jejím dílem Babička, stejně tak postavou kněžny vévodkyně K. V. Zaháňské.
Původní tvrz pak byla přestavěna na barokní letohrádek. V letech 1825 - 1826 byla budova zámku vévodkyní K. V. Zaháňskou, včetně křídla pro služebnictvo přestavěna empírově.
 
Zámek byl vybudován v letech 1702-1708 pro knížete Lorenza Piccolomini a ve formách pozdního středoevropského klasicismu a empíru byl přebudován pro Kateřinu Vilemínu vévodkyni Zaháňskou v letech 1826-1827.
K zámku přiléhá vnitřní park s rybníčkem a skleníkem, založený kolem roku 1810 v přírodně krajinářském stylu.
 
Mlýn a Mandl byl postavený ve druhé polovině 18. století.
  Staré Bělidlo kam Božena Němcová zasadila děj Babičky bylo postaveno v roce 1797, původně jako mlýnský výměnek Ratibořským mlynářem Antonínem Ruderem (Panem otcem z Babičky). Původní Bělidlo bylo roku 1830 zbořeno a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Spisovatelka zde roku 1844 strávila se svými dětmi prázdniny.
 Prostřednictvím Babičky, nedostižného básnického obrazu života prostého českého lidu a jeho vrchnosti v první třetině minulého století z pera Boženy Němcové, vešel ratibořický zámek do naší i světové literatury. Proto je v paměti a srdci našeho národa nerozlučně spojen s postavami babičky, Barunky, paní kněžny a komtesy Hortensie.
 Jeho historie je však mnohem delší. Předchůdcem zámku byla středověká tvrz, stávající na místě dnešního zámeckého areálu. Byla zde již v roce 1388, kdy se v historických pramenech poprvé objevuje ves Ratibořice v souvislosti s Vaňkem ze Žampachu, který se psal také z Ratibořic. Roku 1464 koupil Ratibořice Aleš z Rýzmburku z pozůstalosti po Janovi z Ratibořic, pravnukovi zmíněného Vaňka. Roku 1502 získal Ratibořice nejspíše koupí Petr Adršpach z Dubé, pán na Rýzmburku, jenž je zase prodal Vojtěchovi z Pernštejna. V roce 1534 jsou Ratibořice uváděny již jako pustá tvrz. Někdy před rokem 1565 byla sice opravena, ale znovu začala chátrat po roce 1582, kdy Ratibořice spolu s hradem Rýzmburkem po několika předchozích změnách majitelů, koupila Hedvika Smiřická ze Smiřic pro svého syna Václava Smiřického ze Smiřic, pána na Náchodě. Od té doby natrvalo patřily Ratibořice k náchodskému panství, přičemž zdejší tvrz tímto spojením definitivně ztratila svou správní funkci a postupně zanikla. 

 

                            T Ř E B O Ň

 Renesanční zámek se nachází na místě, kde stával původní panský dvorec. Prošel následně proměnami na tvrz a později kamenný hrádek, o němž se zachovaly první záznamy z roku 1374. Roku 1562 zasáhl hrad požár, který se rozšířil z hořícího města. Tehdejší majitel panství Vilém z Rožmberka proto zahájil přestavbu hradu na renesanční zámek a další majitel panství Petr Vok ji dokončil. Roku 1660 získávají zámek Schwarzenbergové. Po válce v roce 1945 byla nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn. Nově otevřená expozice přistupnou formou poskytuje domácim i zahraničním návštěvnikům informace o historických, kulturnich a přirodnich zajímavostech regionu Třebonsko.

 

                   V E L K É   L O S I N Y

Na dolním okraji obce Velké Losiny stojí překrásný zámek, který je jednou z nejkrásnějších ukázek moravské renesanční architektury. Temnou stránkou zámku je, že v 17. století neblaze proslul čarodějnickými procesy.

Osada Velké Losiny vznikla pravděpodobně v roce 1351. Už na počátku jejího vzniku se místní voda se sirnatým zápachem dostala do centra pozornosti místních obyvatel a byla používána k léčebným účelům. Postupem času se z této obce staly jedny z nejstarších moravských lázní. Zásluhu na rozvoji lázeňství ve Velkých Losinách má zejména rod Žerotínů, kteří zde již v polovině 16.století nechali vystavět první dřevěnou lázeňskou budovu. Na rozvoji velkých Losin se negativně podepsaly tzv. čarodějnické procesy, kterým v kraji padlo za obět 48 lidí. Žerotínové i přes tragické procesy věnovali lázním svou péči a od roku 1802 v tom pokračovali i noví vlastníci Liechtensteinové. Rozvoj obce a lázní příznivě ovlivnilo i železniční spojení mezi Šumperkem a Kouty nad Desnou, které bylo dokončeno roku 1904. Do rozvoje lázeňství a potažmo celé obce zasáhla neblaze první i druhá světová válka. Roku 1946 byly lázně znárodněny a od roku 1950 slouží léčbě neurologických onemocnění, respiračních onemocnění, revmatismu, artróz, bolestí zad a kloubů i rekonvalescenci po zlomeninách a operacích kloubních náhrad. V Dnešních Velkých Losinách žije kolem 3000 obyvatel.

 

                                   B O J N I C E

Termální lázně Bojnice, neodmyslitelně spojené se siluetou zdejšího zámku, jsou oblíbeným a vyhledávaným místem na mapě Slovenska. Mají bohatou historii, krásné přírodní prostředí, ale také stovky let známé termální prameny. Základem lázeňských kúr v lázních Bojnice je léčivá voda s teplotou 28–52°C a léčivé bahno, dozrávající u jednoho ze zřídel. Lázeňské parky a okolní lesy vytvářejí příznivé klima pro tělesnou i duševní relaxaci hostů lázeňského města - lázní Bojnice.

Romantický bojnický zámek se těší zájmu nejen milovníků historie. Vzácný interiér, historický nábytek a sbírky malířského umění okouzlí každého návštěvníka. K lázeňskému městu Bojnice patří také zoologická zahrada, nacházející se v bezprostřední blízkosti parku. Řadí se mezi největší a nejkrásnějsí v Evropě. V horkých letních měsících je oblíbeným cílem termální koupaliště Čajka. Termální lázně Bojnice i jejich okolí nabízejí všestranné možnosti pro odpočinek a relaxaci.

 H R A D   A   Z Á M E K    K L E N O V Á

Hrad Klenová patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším památkám Západních Čech. Svoji dlouhou historií, která sahá až do třináctého století, se může řadit také k nejstarším hradům u nás. Romantickou atmosféru doplňuje zámek z devatenáctého století či upravený park se zámeckou restaurací. Z hradu Klenová je krásný výhled na celé Klatovsko.

Na své si přijdou i milovníci moderního umění, neboť v šedesátých letech dvacátého století byla na Klenové zřízena galerie moderního umění. Za desítky let své existence si galerie vybudovala přední místo mezi galeriemi u nás. K vidění jsou jak díla skutečným mistrů (Filla, Švabinský), tak i výstavy začínajících umělců

První zmínky o hradu Klenová pochází ze třináctého století. Hlavním účelem pevnosti Klenová bylo střežení obchodních cest do Bavorska. Z této doby se nám dochovala hranolová věž, ve které můžete nalézt hladomornu. Obytný palác byl přistaven o něco déle. Celé jádro je obehnáno dvojitými hradbami s příkopem.

Za vlády Rudolfa II, v době, kdy Klenovou vlastnili Harantové z Polžic a Bezdružic, dochází na Klenové k výstavbě renesanční budovy purkrabství, která nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí fresek.

Jistě nejvýznamějším obdobím panství Klenová je devatenácté století, kdy dochází k výstavbě novogotického zámku. O to se zasloužil tehdejší vlastník panství Klenová, hrabě Eduard Stadion.

Ve dvacátém století je na Klenové zřízena Galerie Klatovy/Klenová, která se soustřeďuje na moderní umění. Právem patří k největším svého druhu u nás.

 

                                  K A Š P E R K

 Kašperk byl postaven jako vojenský hrad k ochraně stezky, při níž se těžilo zlato. Bylo to po roce 1356 stavitelem císaře Karla IV. Vítem Hedvábným a nazván na panovníkovu počest Karlsberg. Měl napomáhat ochraně zemských hranic a obchodní cesty vedoucí z Pasova do Čech a být správním střediskem krajiny, v níž se rozvíjela těžba zlata a stříbra. Téměř neustále byl však zastavován různým držitelům.

Kašperk je typicky hrad doby Karla IV., skládající se z věží a hradeb s nevelkým obytným prostorem, který byl spojen s věžemi. Výhodná poloha na úzkém, vysokém a strmém kopci z něj učinila velmi silnou pevnost.

 Přístup byl dvěma branami (druhá s padacím mostem) do hradu a byl kryt dolní hradbou i vlastním jádrem celého opevnění - věžemi s palácem mezi nimi. Mezi hradem a předhradím byla další brána a příkop, dnes zasypaný. Vstup do paláce byl pouze po padacím mostu ve výši prvního patra přímo z hradebního ochozu. Východní věž byla čtyřposchoďová a bývaly v ní freskové malby. Na západní věži se zachoval zbytek cihlové helmice. Kolem obou věži bylo podsebytí, z něhož se zachovaly krakorce. V předhradí byly hospodářské budovy. Z jedné z věží je krásny rozhled do šumavské krajiny. Hrad leží v 886 m n. m.

 

                              B E CH Y N Ě

Původně knížecí hrad, zmiňovaný již v 9 století, stojící na nejjižnějším skalním výběžku nad soutokem říčky Smutná a řeky Lužnice. Od roku 1268 patřil Přemyslu Otakaru II., který zde vybudoval gotický kamenný hrad. Za krále Jana Lucemburského bylo v předhradí založeno město, roku 1323 obehnané hradbami. Během husitských válek bylo město i zámek vypáleno. Zámek byl výrazně přestavován ve třech slohových obdobích: pozdní gotika z dob Šternberků, renesance za panování Petra Voka z Rožmberka, klasicismus a empir za působení Paarů. Zámek Bechyně uzavírá velkou éru jihočeské pozdní renesance. Pozoruhodná je především malířskou výzdobou nádvoří a interiérů, dávající představu sídla, spjatého s mimořádnou osobností uměnímilovného Petra Voka, jenž zde měl svatbu s Kateřinou z Ludanic. Celkové vzezření zámku je zhruba takové, jako před více než čtyřmi sty lety, kdy tu žil Petr Vok. Zámek dal přestavět do renesanční podoby. Nejhonosnější nástěnné malby s biblickými motivy na nádvoří jsou dílem Bartoloměje Jelínka-Beránka. Nejkrásnější místností je ložnice Petra Voka se štukovými výjevy na stropě, které námětem připomínají představu posledního soudu a životní moto Petra Voka - Memento mori. Pozornost poutá pracovna Petra Voka, tzv. zbrojnice. Kromě zelených renesančních kamen je tu nejhodnotnější památkou kazetový strop s bohatou malířskou výzdobou s alegoriemi Blahoslavenství. Reprezentační, tzv. Vokův sál, je pozoruhodný především malířskou výzdobou, jež nemá v Čechách obdoby. Nástěnné malby zde představují zasedání nejvyššího soudu království českého. Výklenky oken jsou vyzdobeny postavami Ctností, Neřestí a biblických figur. Éru posledních majitelů, Paarů, kteří vlastnily Bechyni od roku 1715 do roku 1948, portértní galerie v předsálí.

 

                                K A R L Š T E J N

 Majestátný hrad se tyčí nad třpytivou hladinou Berounky jako němý svědek té nejkrásnější historie, co kdy české země potkala. Karlštejn nechal postavit Karel IV. jako klenotnici. Byly v něm uloženy korunovační klenoty Svaté říše římské a později i česká Svatováclavská koruna. Poklad byl umístěn v kapli sv. Kříže – nejkrásnější prostoře hradu, zdobené polodrahokamy, zlatem, hvězdami z benátského skla, pozlacenými řetězy a unikátní portrétovou galerií „veškerého vojska nebeského“, starou víc jak půl tisíciletí.

Barvitou historii Karlštejna opřádá nespočet pověstí i neuvěřitelných skutečných příběhů. Hrad měl svou „čachtickou paní“, která zamordovala čtrnáct lidí. Za obléhání husity poškodila hradby spousta soudků, naplněných hořící smůlou i fekáliemi. Děkanem na Karlštejně byl svého času slavný kronikář Václav Hájek z Libočan. Povídačku o tom, že sem nesměly ženy, použil ve své veselohře Noc na Karlštejně Vladislav Vančura. Avšak čtvrtá manželka Karla IV.– jak praví spisovatel –tento příkaz porušila… Karlštejnské dějiny míchají fakta s fikcí, až člověk neví, co se dočetl v knihách a co mu našeptala fantazie.

 

                            K Ř I V O K L Á T

Je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů. Jeho počátky sahají do 12. století. Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý královský hrad, který výrazně přestavěl Václav IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl nekolikrát těžce poškozen požárem. Poté co se stal obávaným vězením prudce poklesl jeho význam. Majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929 přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním.

Nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s expozicí gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální velká věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí, příjemná procházka po hradbách, věž Huderka s černou kuchyní a vyhlídkovým ochozem, hejtmanství s příležitostnými výstavami, to vše a ještě mnohem více je hrad Křivoklát, národní kulturní památka.

 

                                    R A B Í

 Víte, kde se v Čechách nachází největší hradní zřícenina? Při pohledu na hrad Rabí byste určitě nehádali, že je to právě ona. Najdete ji asi 120 km od Prahy v okresu Klatovy. Upravené cyklostezky, blízká řeka Otava a hustá síť turistických značek naplní vaše očekávání ať už se na Rabí vydáte pěšky, na kole či lodí po řece Otavě. Okolí hradu skýtá mnoho dalších příležitostí k výletům. Horažďovice, Sušice a Žichovice spojené jednou železniční tratí nabízejí k prohlídce staré památky, přírodní areál v obci Čepice zas nádherné přírodní scenérie.

Zřícenina hradu a obec leží 9 km severovýchodně od Sušice na skalnatém vrchu nedaleko řeky Otavy, ve výšce 478 m n. m. Přívětivě shlíží z nevysokého kopce a přímo vybízí k návštěvě. Středověký hrad s románskými základy hrál v minulosti Čech důležitou roli. Chránil obchodní stezku mezi městy Sušice a Horažďovice a bohatá rýžoviště zlata na řece Otavě. Kvůli tomu se hrad stával často terčem útoků. Husitský válečník Jan Žižka se ho pokusil dobýt dokonce dvakrát – a zaplatil za to svým druhým okem. Díky své kráse a ojedinělosti je Rabí zapsáno na seznamu národních kulturních památek.

Stejnojmenná vesnice na úpatí Rabí doslova žije turistickým ruchem a nabízí nejen odpočinek v několika restauracích a cukrárně, obchůdky se suvenýry, ale i další historické zajímavosti jako židovský hřbitov nebo typická stavení selského baroka na návsi. V letním období můžete navíc na hradním nádvoří zhlédnout divadelní představení, poslechnout si koncert nebo se sami zúčastnit sportovní soutěže. Dobrá dostupnost vlakem a autobusem i hlídané parkoviště v obci jsou dalšími klady, díky kterým je návštěva Rabí a jeho okolí podnětným zážitkem opravdu pro každého.

 

                               Š T R A M B E R K

Nejnovější práce považují za stavitele hradu šlechtický rod Benešoviců, resp. olomoucká přemyslovská knížata po roce 1200. Ve 13. století byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů. Po zrušení řádu v r. 1312 byl hrad v držení českého krále Jana Lucemburského a v l. 1333 – 1346 moravského markraběte Karla, pozdějšího českého krále Karla IV. Od r. 1350 (1359 jako castrum Strallenberg) byl 25 let majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, od r. 1375 pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějším majitelem hradu po r. 1380 byla moravsko-slezská větev rodu Benešoviců - páni z Kravař (do r. 1433). Po roce 1533 začal hrad postupně chátrat. Nejstarší vyobrazení z r. 1722 svědčí o dvoupalácové dispozici s hospodářskými budovami a dvěma hranolovými baštami. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Severovýchodní opevnění vnitřního hradu se dochovalo v původní výšce. V letech 1901-1903 byla válcová věž (tzv. bergfrit - výška 40m, průměr 10m) zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny a postaveny dvě hradní brány. V opevnění je vsazena bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931, štramberský starosta, lékař a neúnavný propagátor města) od akad. sochaře Františka Juráně. Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění pro níž se ujal název Trúba (lidově Kulatina), tvoří výraznou dominantu města, které je od roku 1994 jejím majitelem.                                

                  Š V I H O V

 Unikátní místo mezi fortifikačními stavbami patří vodnímu hradu Švihov, postavenému na přelomu 15. a 16. století na místě bývalé tvrze za účasti stavitele Benedikta Rejta. Jádro hradu tvoří dvě obytná křídla, která uzavírají vnitřní pravidelná nádvoří. Kolem obíhalo předhradí zpevněné baštami a obehnané dalším vodním příkopem, který spolu s několika přilehlými rybníky vytvářely umělý ostrov. Švihov se svým opevňovacím vodním systémem patřil k nejlepším pevnostem své doby. lnteriéry mají návštěvníkovi přiblížit život na hradě v 16. století. V kapli jsou umístěny gotické plastiky, v tanečním sále je instalován malovaný renesanční kazetový strop, součástí prohlídky je také hradní zbrojnice. Ve výstavním sále jsou periodické historick

            O R A V S K Ý   H R A D

 Mohutný hrad se zvedá na severu Slovenska nad řekou Oravou. Vysoké skalní podloží, ukončené ze tří stran srázy nad řekou, umocňuje pevnostní vzhled této malebné stavební kompozice. Již ve třináctém století je Orava zmiňována jako župní královský hrad. V současnosti se skládá ze tří relativně samostatných částí - horní, střední a dolní. Toto málo obvyklé řešení si vynutil tvar skály, na které se uvedené části nacházejí, přičemž nejstarší budovy jsou až nahoře. Při značném zjednodušení lze uvést, že čím níže položené, tím mladší části hradu.
   Významné stavební zásahy pocházejí především z doby panství Jana Korvína, který nechal v roce 1481 upravit hradní věž, ke které přibyly obytné budovy. Do podoby Oravského hradu zasáhl výrazně také František Thurzo. Nechal vystavět renesanční palác, který se stal pro další období ústředním obytným prostorem. Dále byly upraveny již stojící budovy. Hrad přitom nejen nepřišel o své opevnění, ale naopak mu bylo zdokonaleno a zesíleno.
   Bohatý stavební vývoj Oravského hradu se uzavřel na počátku 17. století. Až téměř po třech staletích nechali Pálfyové provést romantickou úpravu hradních budov a některých interiérů. Zatím poslední rekonstrukce hradu proběhla v letech 1953 - 1964. 

 

                                     R A D Y N Ě

Zříceniny hradu na vysokém dominantním kopci u Starého Plzence prostě nelze přehlédnout.

Hrad založil před rokem 1361 Karel IV., který mu též dal od svého jména odvozený název. Ten se však tentokrát neujal. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem 15. století zpustl. Jako pustý se poprvé připomíná k roku 1558

Parkán na čelní straně s jednou podkovovitou a snad jednou dvojbokou baštou může být mladším doplňkem. Okružní příkop, který obíhá téměř celou dispozici, lemoval val. Na něm v místě vstupu stála prvá brána, do níž se vcházelo přes další, krátký příkop. Řešení paláce s věžemi silně připomíná hrad Kašperk, který však má obě věže čtverhranné. V obou těchto stavbách vyvrcholily tendence ke srůstání obytné věže s palácem (typické pro prvou polovinu 14. století) vznikem zcela pravidelného charakteristického stavebního útvaru, který volně stál v obvodovém opevnění. Jeho pohodlné a reprezentativní podobě byla věnána velká pozornost, zatímco opevnění zůstává pasivní.

 

                        D O L N Í   L U K A V I C E

 Obec Dolní Lukavice leží při silnice Plzeň – Klatovy asi necelé 4 km severovýchodně od obce Přeštice. Zámek se nachází v jižní části obce v blízkosti bývalého pivovaru na jehož komíně pravidelně hnízdí čápy. V obci je připomínána tvrz, ve které do konce 15. stol. sídlili vladykové z Lukavic, potom Lukavští z Řeneč. Na místě tvrze byl roku 1708 postaven zámek. Postavit jej dal hrabě Ferdinad Morzin podle návrhu architekta Jakuba Augustona mladšího. Rod Marizonů patřil k milovníkům hudby, měli vlastní orchestr a podle některých pramenů zde po určitou dobu působil jako kapelník Josef Haydn. Milovníkům hudby jsou asi známé Haydnovy hudební slavnosti konané v září.

Zámek byl naposledy opravován v roce 1950. Jeden čas zde byla psychiatrická a protialkoholní léčebna a později pak sklad zdravotnického materiálu. Po roce 1989 byla část zámku vrácena poslednímu majiteli panu Veverkovi, ale druhou polovinu zámku stále vlastní stát.


Kromě zámku si lze v obci dolní Lukavice prohlédnout i kostel sv. Petra a Pavla

Byl postaven ve 2. polovině 13. století. Z původního gotického kostela je zachováno obvodové zdivo lodi a snad i věž nebo alespoň její základ. Ferdinand Matyáš Morzin nechal v roce 1722 kostel přestavět do barokního slohu a kostel byl zvětšen.

Jedná se o jednolodní stavbu s presbytářem (kněžištěm) a s oratořemi po jeho stranách, (oratoř – dnes bychom řekli vyčleněná část pro významné osoby). V západním průčelí kostela je hranolová věž s cibulovitou bání. Hlavní oltář je zdoben obrazem sv. Petra a Pavla z roku 1734. V kostele je snad uloženo srdce hraběte Ferdinanda z Morzinu.

 

                           CH U D E N I C E

Chudenice leží v západních Čechách, ve dvou třetinách úsečky mezi Domažlicemi a městečkem Švihov

 V Chudenicích stojí zámek, jehož předchůdce byl jedním z původních sídel Černínů z Chudenic. Členové tohoto hraběcího rodu působili od konce 16. do počátku 20. století jako úředníci na dvorech habsburských panovníků. Někteří z nich dosáhli i na vysoké státnické funkce. V Čechách vlastnili několik panství s řadou zámků. Černínové žijí v Čechách a v řadě dalších států i v současnosti.
   Chudenický zámek jsme představili samostatně v oddíle "zámky". Na tomto místě zmíním druhý objekt, který leží samostatně, mimo obec. Oproti hlavnímu zámku je mladší a menší, možná však hezčí a především má malebnou polohu při rozhraní přírodního parku a lesa. Kdysi zde bývaly lázně a od nich také pochází běžně užívaný název objektu - Lázně.
   Současná stavba vznikla mezi lety 1849 - 1869 a dnes slouží jako hotel.

 

                                 Ž I N K O V Y

Žinkovy se nacházejí západně od Nepomuku, severovýchodně od Klatov.

   Na místě staršího objektu vznikl v 17. století trojkřídlý zámek, později upravovaný hraběcím rodem Vrtbů v barokním duchu. V roce 1883 koupil zámek od Lobkoviců hrabě Jan z Harrachu, který jej dal opravit a k severnímu křídlu přistavět novou budovu. Ale již v roce 1897 koupil Žinkovy vídeňský architekt Karl von Wessely. Vnější podoba zámku získala nedlouho poté malebnou pseudoslohovou podobu s arkýři, štíty a věžemi. Návrh zhotovila vídeňská stavební kancelář Helmer a Fellner (název firmy podle příjmení zúčastněných architektů). Pozdější úpravy ještě proběhly v roce 1916, kdy zámek vlastnil podnikatel Karel Škoda.
   Zámek je využíván jako luxusní ubytovací zařízení.

 

 

  Z E L E N Á   H O R A  -  N E P O M U K

Vrch Zelená hora začali v roce 1419 opevňovat husité pod vedením Mikuláše z Husi. Bohuslavem ze Švamberka však byli vyhnáni a bylo zde vybudováno důkladné opevnění pro katolickou stranu. Po husitských válkách zde byl postaven hrad, v roce 1465 tu vznikla Zelenohorská jednota proti Jiřímu z Poděbrad. Od konce 15. století byl hrad majetkem Šternberků, ti jej nechali v 17. století přestavět na zámek. V 18. století zámek vlastnili Martinicové, pak rod Colloredů, od poloviny 19. století byl vlastnictvím Aursperků. Během druhé světové války na zámku sídlila nejdříve německá, poté americká posádka, po válce zde byly Pomocné technické prapory a Technické prapory. Armáda zde zůstala do počátku 90.let. Poté zámek byl zámek rekonstruován a pro veřejnost je otevřen od roku 2002.

V současné době se rozhoduje o budoucnosti, zda se nezačne s přestavbou na hotel. Sezóna 2006 je tedy nejistá.

Zpřístupněna je místnost, kde byl r. 1817 nalezen Rukopis zelenohorský či nejzachovalejší a nejvzácnější zámecké místnosti - Císařské pokoje (popis viz. níže). Otevřeno je rovněž třetí patro zámku jako vyhlídkové prostory (unikátní výhled na město Nepomuk a jedinečnou nepomuckou krajinu). Možnost prohlídky vojenských ubikací a pokojů, známých z filmu Černí baroni. Za pozornost jistě stojí i krásně zrekonstruovaná fasáda východního křídla zámku dle původního odstínu spolu s věží.

Místnosti bohužel dnes nejsou vybaveny nábytkem /což je smutná památka převážně na působení armády/. Původní krásu zachycují tak již jen dobové fotografie z roku 1930, které jsou rovněž k vidění při prohlídce.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář