Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejpilnější hmyz - včela medonosná

Nejpilnější hmyz - včela medonosná

Včela medonosná – obecné informace

Třída: hmyz

Řád: blanokřídlí

Čeleď: včelovití

Rod: Apis mellifer

Délka: královna 22 mm, trubci 20 mm, dělnice 16 mm

Ústní ústrojí: sosák

Výskyt: všude, kde se vyskytují kvetoucí rostliny

Včela medonosná – životní cyklus

Včela medonosná žije ve velkých společenstvech, které jsou tvořeny mnoha tisíci jedinců. V hnízdě žijí vždy tři kasty, jimiž jsou: plodná samička (královna), samečci (trubci) a dělniceŽivotní cyklus včely medonosné začíná vždy, když královna naklade do každé buňky po jednom vajíčku. Z oplozených vajíček se pak vylíhnou dělnice a matky, z neoplozených trubci.

Po třech dnech se z vajíček vylíhnou malé larvičky, které jsou po první čtyři dny krmeny výživnou mateří kašičkou, v pozdější době pylem a nektarem. Během následujícího týdne larvy rychle rostou, několikrát se svlékají, a když téměř vyplní celou buňku, včely ji zavíčkují voskem. Larva se zakuklí a později se přemění v dospělou včelu.

Po vylíhnutí se činnost včely medonosné mění vždy po několika dnech. Nejdříve čistí hnízdo, pak krmí larvy. Po jedenáctém dnu začínají včele žlázy na zadečku vylučovat šupinky vosku, čímž může stavět v hnízdě plástve.

Od šestnáctého do dvacátého dne života včely, přijímá od létajících včel nektar a pyl, který ukládá do zásob v podobě medu. Přibližně dvacátý den včela konečně opouští úl a zdržuje se nějaký čas před jeho vchodem, kde se učí orientovat a zároveň úl hlídá.

Od jedenadvacátého dne života včely medonosné již létá po okolí, přináší pyl, nektar, vodu a předává je mladším včelám v hnízdě. Vyzkoušejte báječné medové masáže!!!

Včela medonosná – způsob obživy a potrava 

Včely medonosné vyhledávají pro svá hnízda dutiny ve stromech, vchody do jeskyň či místa pod skalními převisy. V současnosti většina včelstev sídlí v umělých úlech. V době květu na jaře a v létě vyletují včely za teplých dní z úlů a sbírají v okolí vodu, pyl, nektar, sladké šťávy z poraněných stromů nebo medovici.

Včela medonosná saje nektar sosákem dlouhým šest milimetrů a pak si jej ukládá v trávící soustavě v žaludku. Pyl včela stírá z květů svým ochmýřeným tělem a poté jej předníma nohama zkartáčuje do prohlubní na holeních zadního páru nohou.

Včela medonosná – obranné schopnosti

Včela medonosná je vyzbrojena žihadlem, jehož použití je pro ni osudným a ukončí její život. Zpětné háčky, kterými je žihadlo vybaveno, zajišťují to, že po vbodnutí do oběti zůstane celý tento aparát i s jedovatým váčkem zachycen v kůži. Včela se sice snaží vysvobodit, ale to má za následek jen vytření celého tohoto zařízení z jejího těla a následnou smrt. Výjimkou však je, když žihadlo použije proti jiné včele, z jejíhož měkkého těla ho dokáže jednoduše vyprostit

I když má včela tuto nebezpečnou zbraň, tak ve světě zvířat má mnoho nepřátel. Třeba sršně poletují před vchodem do včelího úlu a číhají na včely, které se vracejí domů. Potom na ně prudce zaútočí, polapí je a zatáhnou do svého hnízda, kde je sežerou.

Dalším nepřítelem je třeba středně velká vosa květolib včelí, která loví včely buď pro nektar nebo ulovenou včelu odnese do svého hnízda jako potravu pro své larvy.

Včela medonosná – zvláštní přizpůsobení 

Křídla

Včela medonosná má dva páry blanitých křídel s velmi jemnými chloupky a s podélnou i příčnou žilnatinou, která jsou mezi sebou zaháknuta jemnými háčky.

Oči

Oči včely medonosné jsou tvořeny několika sty drobných facet (tzv. složené facetové oko). Oko umožňuje včele vnímat i ultrafialové záření.

Žihadlo

Pokud včela medonosná používá žihadlo a vbodne ho do pružné kůže teplokrevného živočicha, ukončí tak svůj život. Co si počít při bodnutí? Drobné, zpět zahnuté háčky na žihadle zajišťují, že žihadlo zůstane vbodnuté v kůži a spolu s jedovým váčkem je z těla včely vytrženo.

Pylové košíčky

Pyl, který včela nasbírá pak pomocí kartáčků na prostředním páru nohou smetává do pylových košíčků, což jsou prohlubně v holeních zadního páru nohou.

Nohy

Na jemných chloupcích předního páru nohou zůstává zachycen pyl z květů. Na prostředním páru končetin jsou tuhé chloupky seskupeny do kartáčků, kterými včela pyl ze svého těla smetá do košíčků na posledním páru nohou.

Voskové šupinky

Včela medonosná vylučuje vosk v podobě šupinek žlázami na spodní straně posledních čtyř článků zadečku. Z tohoto vosku v hnízdě budují plástve.

Včela medonosná –některé zajímavosti

Po každém vbodnutí do kůže zůstává jedovatý aparát včely medonosné spojen se žihadlem a pumpuje dál jed do rány oběti, i když je již vytržen z těla včely.

 

K výrobě 1 kilogramu medu potřebují včely asi 3 kilogramy rostlinného nektaru, což představuje asi šedesát tisíc výletů z úlu.

Zprávy o zdroji nektaru předávají včely medonosné ostatním dělnicím zvláštním tancem před vchodem do úlu, kterým sdělí vzdálenost, směr i kvalitu nálezu.

 O přezimování a jarním rozvoji

Během příprav na toto téma bylo zřetelné, jak málo se věnuje otázkám přezimování a jarnímu rozvoji včelstev v novějších učebnicích. Ve star­ších publikacích se uvádí, že přezimování a jarní rozvoj včel představují nejtěžší úlohy a vyžadují největší umění včelaře.

Co se nezaselo, nelze také sklidit. Pod tímto heslem musíme uvádět přezimování včelstev. Přezimování včel nemůže nikdy být dobré, jestliže nebylo dobré zazimování. Počasí, množství pylu v pozdním létě a zásahy včelaře ovlivnily silu za­zimovaných včelstev. Avšak nejdůležitější opa­tření včelaře byla: dostatečné nakrmení včel, tlu­mení varroázy, zrušení slabých a bezmatečných včelstev. Slabá včelstva berou zásoby často jedno­stranně, spotřebují na obsazených plástech více zásob a nemohou se potom přesunout a hynou hlady.  Z jara se ukáže, jak vhodné stanoviště jsme zvolili. Právě mikroklimatické vlivy hrají nyní dů­ležitou úlohu. Místa, na kterých zůstává sníh dlouho ležet, musíme označit za nevhodná. Místa, na kterých sníh rychle taje, jsou vhodnější pro stanoviště. Včelař má v časném jaru jednoduchou možnost zjistit přednosti a může podle toho učinit vhodné změny. Je třeba počítat s tím, že průměrně 10 % včelstev silně zeslábne, anebo vzdor dosta­tečným zásobám vyhladoví. Toto se stává zvláště v letech se silnou medovicovou snůškou.

V době zimních teplot mají být správně zazimovaná včelstva ponechána v klidu. Podívat se a po­slechnout, ale nikdy nerušit. Zní devíza od Junga Klause pro tuto dobu. Včelař se omezuje na pozorování včelstev, měl by přikládat své ucho na leták, nebo může také přikládat stetoskop na stěnu úlu. Zdravá a silná včelstva jsou klidná. Mnohdy neslyšíme žádné zvuky, jindy slyšíme ti­ché „ch“. Neklidná včelstva má si včelař poznamenat a blíže je pozorovat. Známky eventuálních včelích nemocí (nosema, průjem), jakož i zjištění, že včelstva jsou rušena myšmi nebo sýkorkami, si zaslouží naši pozornost.

Jakmile je tepleji a následují pročisťovací pro­lety včel, pozoruje včelař svá včelstva. Včely, které se normálně proletují, nepotřebují zvláštní naši pozornost. Zájem patří včelstvům, která v tyto dny nelétají. Pro to jsou tři vysvětlení:

1. Včely nemají potřebu se vyprázdnit. Spotře­bovaly málo zásob a jsou zdravé. Matka ještě nezačala klást. Podle zkušenosti patří tato včelstva k nejvýkonnějším na stanovišti.

2. Včelstvo již uhynulo. Včely měly buď nedo­statek kyslíku a udusily se, anebo nebyly dostatečně nakrmeny. Včelstvo mohlo také být při krmení vyloupeno a zahynulo hlady.

3. Včelstvo je nemocné nebo má málo potravy. Je už tak slabé, že včely nevyletují.

Krátkým nadzvednutím strůpku na úle se dá pravý stav zjistit. Jestliže vidíme čile se pohybující včely, můžeme strůpek opět přiklopit. Včelstvo je zdravé. U uhynulého včelstva odstraníme zásobní plásty, abychom zabránili loupeži. Doma plásty prohlédneme, abychom zjistili příčinu uhynutí včel. Současně můžeme plásty rozdělit. Vhodné plásty dezinfikujeme a staré plásty roztavíme.

Po pročisťovacím proletu včel začíná včelaři znovu práce. Jestliže na podzim vložil lepenku do úlu, jde to velmi jednoduše. Pokud se tak ne­stalo, očistí dno úlu škrabkou. Včely, které musí vykonávat práci hrobníků, při této činnosti rychle hynou. Váha mrtvých sester je tlačí ke dnu úlu, takže se od nich nemohou dostatečně rychle od­dělit. Včely se mohou od mrtvolek infikovat a na­kazit včelstvo. V zimní měli se mohou také roz­množovat zavíječi voskoví, kteří ve slabších včel­stvech způsobují na plástech zhoubné dílo.

Včelstvo oslabené nemocí by mělo být vysířeno. Včelstva, která mají nedostatek zásob, mohou být zachována. Důležitá je kontrola jejich plodu. Podle síly včelstev krmíme jen teplým cukerným roztokem a současně je zásobujeme plás­ty, nebo spojujeme s jinými včelstvy, která mají ještě bohaté zásoby. Včelstva, která neobsednou plásty, zúžíme. Při zásahu i v chladném počasí uhyne jen málo včel. Horší by bylo, kdybychom v tomto případě nic neučinili. Téměř vyhladovělá včelstva lze přenést na teplé místo dovnitř míst­nosti, kde jim dáme cukerný roztok v poměru 1:2. Po dostatečném nakrmení přeneseme včelstvo opět na původní stanoviště.

Lehkým nadzdvižením úlu může zkušený včelař zjistit množství zbylých zimních zásob. Včelstva by měla ještě mít 10 kg zásob. Ve včelstvech, u kte­rých se nezdá tolik zásob, by měl včelař přidat medné plásty nebo krmit. Doporučuji především medocukrové těsto. Příliš mnoho krmiva na zimu může také škodit. Často dávají včelaři ze strachu, že včelstva uhynou, až 20 kg cukru.

V dalším průběhu nového roku se včelař sou­střeďuje na včelstva, která po skončení pročisťovacího proletu jsou neklidná, anebo létají v době, kdy ostatní včelstva na stanovišti jsou v klidu. Oba stavy jsou pro včelstva nebezpečné. Někdy můžeme pozorovat na letáku neklidné včely a z úlu slyšet kvílení. Často vylétají včely při pročisťova­cím proletu tak prudce do přírody, že sebou strhnou i matku. Jestliže se nevrátí do úlu, zkřehne. Může také zalétnout do sousedního včel­stva. Včely, které létají i za nevhodného počasí, trpí pravděpodobně nedostatkem pylu. Tukové tělísko v těle včel a bílkovinné zásoby jsou úplně spotřebovány. Larvy již nedostávají plnohodnot­nou potravu. Následkem toho jsou líhnoucí se včely málo vyvinuté. Z nouze vylétají včely, aby přinesly chybějící pyl. Za špatného počasí se mnoho jich nevrátí. Tato včelstva mají při časné výchově velké ztráty mladých včel, až mnohdy není zajištěn jarní rozvoj .Jestliže přežijí, dostávají se pozdě do síly. Těmto včelstvům dodáme plásty s dostatečnými zásobami pylu a medu. Taková včelstva nejsou přizpůsobena klimatickému pás­mu. Kromě nutných zásahů v této době neotví­ráme úly.

Konečně se venku oteplilo a je čas, abychom poprvé prohlédli včelstvo. To učiníme většinou před polovinou měsíce března. Příliš časné zásahy do včelstev škodí více než jsou užitečné. Důležité je, aby v době první prohlídky byla venkovní tep­lota nejméně 10°C a především nesmí vanout vítr. Při větších zásazích je vhodná teplota přes 15°C. Z úlu odstraníme plesnivé nebo poškozené plásty. Není nutné upravovat plodové těleso, ani hledat matku. Je důležité, jestliže na krajích plodového tělesa nalezneme v plástu vajíčka nebo larvičky. V březnu mělo by mít zdravé včelstvo plod na třech plástech. Je-li vše v pořádku, dáváme plo­dové plásty do spodního nástavku na vyčištěné dno. Tato opatření mají smysl pro další pozitivní vývoj včelstva a omezují rojivost. Základem toho je, že včelstvo se vyvíjí nahoru. Jestliže jsou plodové plásty v horním nástavku, používají včely dolních plástů. Úl je zdánlivě příliš malý a vyžaduje odpovídající vývoj, což podněcuje rojivost včel. Ačkoliv se zdá tento zásah tak jednoduchý, přesto je to nejdůležitější opatření během celého ročního vývoje. Také během dalšího průběhu roku je vhodné, mají-li včelstva možnost se vyvíjet nahoru. Při tomto zásahu je třeba některé buňky plástu se zimními zásobami rozškrábat.

Při jarní prohlídce kontrolujeme všechna včel­stva. U silných včelstev se omezíme jen na několik zásahů rukou. Slabší zdravá včelstva bychom měli spojit s oddělky nebo mezi sebou. Při jarní revizi by měla být všechna včelstva na stanovišti připra­vena na nastávající jarní snůšku. Rezervní zásoby by měly mít nejméně 5 kg. Předpokládáme-li pěk­né počasí, můžeme přidat včelstvům dvě mezi­stěny a měla by současně dostat plást s trubčinou.

Po jarní prohlídce začíná kritické období pro další vývoj včelstva. V následujících týdnech umírají postupně zimní včely. Jestliže se nelíhne do­statek mladušek, které nahradí staré včely, nastane zpoždění vývoje včelstva.  Takové ztráty mají vliv na další průběh roku.

V dosavadních uvedených opatřeních je včelař­ská literatura shodná. Jak to ale vypadá s jarním podněcováním včel? S jarním podněcováním je to jako s loterií. Můžeme získat, ale i ztratit. Ti, kdo získali, přísahají na jarní podněcování, ale jen po­tud, dokud vyhrávají. Žádný rok není stejný. Kdy­bychom se mohli spolehnout na předpovědi počasí nebo na stoletý kalendář, mohli bychom říci, zda a kdy je užitečné podněcovat a kdy to škodí. Stále platí staré pravidlo, že mají-li dva rozdílné mínění pro delší dobu a současně pro každé mínění dobré i špatné argumenty, neexistuje mínění, které samotné je správné. Předjarním podněcováním se pokoušíme dát víru, že venku jsou dobré snůškové poměry.  Matka zvyšuje kladení. Jestliže je počasí pěkné a včelstvo má dostatek pylu, pak se vyvíjí dobře a při nástupu hlavní snůšky máme silná včelstva. Dostaví-li se však chladné počasí, má včelstvo velké těžkosti; roztažené plodové těleso, krmit plod bílkovinnou potravou, protože pyl přinášejí z venku a zásoby jsou malé. O ná­sledcích jsme již hovořili. Jako střední cesta je vynechat podněcování včelstev, pokud je špatné počasí. Podněcování včelstev má smysl při pěk­ném počasí a dobrém pylovém přísunu. Doporučují se česnové napaječky podle Singera. Podněcování také ušetří mnohým včelám práci vyletovat za snůškou v chladném jarním počasí.

V blízkosti včelařského stanoviště je vhodné zřídit včelí napajedlo. Zvláště lety pro vodu jsou nebezpečné a stojí v tuto dobu život mnohých včel. Předpoklady pro dobré napajedlo jsou bezvadné hygienické poměry a pravidelný dostatek vody. Dobré výsledky mají ti včelaři, kteří vysázeli v minulých letech rané dárce pylu, např. vrby v blízkosti včelařských stanovišť.

Včelař by se měl ještě jednou ubezpečit, je-li připraven na příští rok. Jestliže se po první jarní prohlídce včelstva dobře rozvíjejí a plásty v hor­ních nástavcích jsou dobře obsazeny, je vhodná doba pro přidání dalšího nástavku. Bez mřížky má potom včelstvo na vybranou, zdali nový nástavek bude medník nebo plodiště.

Vše co se má se včelkami dělat po celý rok se dozvíme na stránkách www.vcelky.cz ,kde je krásně popsáno co dělají včelky a co musí udělat včelař,aby se dílo podařilo.

 

 

   O včelách

  Bez včel bychom na zahradě neměli ovoce, zemědělci by neměli dostatečnou úrodu, vyhynuly by spousty vzácných planě rostoucích rostlin, krajina by radikálně změnila svůj ráz.

 Včelstvo se skládá z jedné matky, několika tisíců dělnic a několika desítek trubců.

  Včely chováme v úlech.

   Včelí královna se vyvine z dělničího vajíčka jako každá jiná včela, ale díky výjimečné stravě (mateří kašičce) a díky daleko většímu prostoru buňky, v které se  vyvíjí, se u ní vyvinou takové orgány, které jsou potřeba pro její oplození, kladení vajíček a také například tvorbu zvláštního feromonu (mateří látky), který na ostatní včely v úle působí jako blahodárná droga.

   Trubec nemá žihadlo, zato oči má přes celou hlavu.

 Včely mají pět očí (dvě velká složená a tři malá) a šest nohou. Tělíčko se skládá z hlavy, hrudi a zadečku.

   Včely dýchají tzv. vzdušnicemi, které mají v zadečku. Vlastně dýchají zadečkem :-).

 Na třetím páru nohou mají včely dělnice tzv. košíček pro sběr pylu.   Včely se dorozumívají doteky tykadel, včelím tanečkem, pomocí vůně několika typů feromonů a také zvuky. Například matky při líhnutí „týtají“ a „kvákají“.

  Včely při rojení většinou nejsou útočné a to ani v případě, že jste uprostřed rojení (ale raději to nezkoušejte).

 Při rojení odlétá stará matka z úlu z částí včel – vytváří roj a tak přenechává právě narozené matce své původní obydlí.

Každá včela má v úle svou úlohu, vykonává po určitou dobu jednu a tutéž činnost. Buď uklízí, nebo krmí, nosí vodu, pyl, med či propolis, brání česno nebo staví plásty z šupinek vosku, který jí vypadávají z tělíčka (respektive z voskotvorných žláz).

 Včely k vidění potřebují přímé sluneční světlo. Za sklem, kde se sluneční paprsky lámou, je včela v podstatě slepá, přesněji řečeno dezorientovaná.

Včelí královna (matka) se páří jednou za život a to hned s několika trubci. Poté klade 2-3 roky.

 Trubec se páří také jednou za život avšak poté umírá.

 V zimě není v úle žádný trubec. Včely je v srpnu doslova vyženou z baráku.

   V létě žije včela kolem jednoho a půl měsíce. V zimě až kolem šesti měsíců.

   Včely jsou na podzim včelaři krmeny cukerným roztokem, který jim dává větší šanci na přežití celé zimy.

 Včely trpí nemocemi. Některé z nich se nám daří každoročním léčením držet na snesitelné úrovni (varroáza). Některé z nich jsou však natolik závažné, že je potřeba včely i s úly a pomůckami spálit (mor včelího plodu, hniloba včelího plodu). Varoáza je v podstatě ve všech včelstvech celé Evropy. Navíc nás asi čeká nová nákaza a to tzv. úlovým broukem (Aethina tumida) tzv. tumidóza.

Matka (včelí královna)

 Matka je v prvopočátku obyčejné oplozené vajíčko jako jakékoli jiné, z kterého se později líhnou dělnice. Avšak díky stravě, kterou matka od dělnic při svém vývoji dostává a také speciální buňce, ve které vyrůstá, dostanou její pohlavní orgány vše potřebné k tomu, aby se plně dovyvinuly. Tím pádem se stává včelou, která má umožněno pářit se s trubci a klást vajíčka. Té speciální stravě, kterou je včelí matka krmena, se říká „mateří kašička“ a té zvláštní buňce, ve které vyrůstá, zase „matečník“.

Matku od ostatních včel poznáte podle vzhledu. Její hlava a hruď jsou přibližně stejně veliké, zatímco zadeček je o značný kus protáhlý a na svém konci „zašpičatělý“. To je právě proto, že v něm jsou tisíce tzv. semen (samčích a samičích spermií), které v průběhu svého života matka podle svého uvážení spojuje či nespojuje. Oplozené či neoplozené vajíčko matka umísťuje do buněk v plástvích, kde se později dokonalým vývojem „vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec“ vyvine nová včela. Jestliže matka užije pouze svou spermii, vznikne tzv. neoplozené vajíčko, z kterého se později vyvine včelí chlapeček - trubec. Jestliže užije svou spermii oplozenou spermií samčí, vznikne včelí holčička – dělnice a nebo nová matka.

 Posláním matky ve včelstvu je zajistit reprodukci včelstva a tím jeho zachování. Ještě se zde však dočtete, že má pro včely i funkci psychologickou. Její vývoj od vajíčka do dospělosti trvá 16 dní. Její život potom trvá něco mezi 2-3 lety. Dožívá se tedy ze včel nejdelšího věku.

   Dělnice

Dělnice je vlastně potencionální matka, které však nebylo dáno vyrůstat v buňce takové velikosti a s takovou stravou, aby se jí dovyvinuly pohlavní orgány a tak má pohlavní orgány zakrnělé. Chemické procesy a DNA při tomto omezeném vývinu navíc zapříčiní vývin jiných jejích orgánů, které jsou pro život včelstva životně důležité. Jde například o orgán s názvem „hltanová žláza“, který u mladých včel slouží na výrobu mateří kašičky a u včel starších na přeměnu nektaru v med. Dále jde například  také o orgán s názvem „voskotvorná žláza“, kterou mají dělnice na zadečku a která za příhodných podmínek produkuje malé voskové šupiny, tedy vosk. Dělnice oproti matkám mají také i vonné tzv. Nossonovy žlázy, určené pro výrobu speciálního feromonu jedinečného pro celé včelstvo (jakousi poznávací značku nebo vstupní kartu do úlu, chcete-li), mají speciální tvar zadního páru nohou uzpůsobený pro sběr pylu, mají mohutnější kusadla atd.

 Posláním dělnic ve včelstvu je krmení a péče o matku, výchova a krmení potomstva, udržování čistoty, přinášení potravy, výroba plástů, v kterých jsou včely vychovávány a do kterých jsou později ukládány zásoby, zajištění hygieny a zdravotní péče…. Každá dělnice si v průběhu života vyzkouší skoro všechna svá poslání. Po vyvinutí v dospělého jedince se stává čističkou (uklízečkou), poté krmičkou, kojičkou, stavařkou, strážkyní a nakonec vylétá z úlu – stává se létavkou. V té době je jí zpravidla přidělena již jen jedna činnost, kterou dělá až do konce svého života. Tou je nošení potravy (pylu a medu), nošení vody, nošení speciálního antibakteriálního tmelu  – propolisu atp.

 Vývoj dělnice od vajíčka do dospělého jedince trvá 21 dní, poté pracuje přibližně 40 dní v úle. Pak vylétá z úlu a podle toho jaká činnost jí je přidělena se dožívá ještě 7-21 dní. V zimních měsících, kdy včely úly neopouštějí se dělnice dožívají 6-8 měsíců.

 Trubec

Trubec je včelí sameček, který vzniká tzv. partenogeneticky (samobřezostí), což znamená, že k jeho vylíhnutí není potřeba oplození spermií jednoho pohlaví spermiemi pohlaví druhého. Proto neoplozené matky nedokáží klást jiné včelí jedince než trubce. Vyskytuje se sice anomálie, kdy se i z neoplozeného vajíčka může vylíhnout samička, avšak tento stav není doposud řádně prozkoumán a tak vám o něm nemůžeme ani více povědět. Včely i pro vědce jsou v tomto i dalších směrech mnohokrát záhadné.

 Trubec je nejširší ze všech včel, dlouhý je pak přibližně stejně jako matka. Na rozdíl od matky a dělnic však nemá tak krásně ladné tvary, jemné křivky. Přechody mezi hrudí a zadečkem jsou ostré, prostě vypadá jako válec.

 Posláním trubce je oplozovat matky. Včely jich také využívají k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Vývoj trubce od vajíčka v dospělého jedince trvá 24 dní a maximálně po 14 dnech života je schopen plnit své „rodičovské povinnosti“. Za nimi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Jsou to zásnuby jistě krásné, avšak na lidské poměry velmi neobvyklé. Včelí matka se spáří na trubčím shromaždišti hned s několika trubci (až s osmi) najednou. Každý sameček–trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává.

 Pokud trubci není ani jednou matkou dovoleno spářit se, umírá také. Buď jeho tělo nevydrží nával v něm se tvořícího spermatu a on doslova praskne, nebo umírá jako „bezdomovec“. Včely totiž všechny trubce kolem července a srpna doslova vystrkají z úlu, neboť reprodukční období pro ně skončilo a začne zase až kolem května roku příštího.

 Na závěr bychom měli dodat výše avizovanou informaci o tom, jak matka na včelstvo působí i psychologicky. Ony totiž včely vlastní tzv. „kusadlovou žlázu“, v které se u matek a trubců tvoří zvláštní chemická látka – feromon, obsahující kyselinu 9-oxo trans-decenovou a 9-hydroxy-decenovou. Této látce včelaři říkají „mateří látka“. Trubci pomocí jejího vylučování upoutávají matky. Matky ji zase v pevném skupenství předávají pomocí mladušek všem dělnicím v úle, čímž dělnicím jejich zakrnělé pohlavní orgány neduří a jsou i nadále blokovány. Dělnice jsou po užití této látky jaksi klidnější, soudržnější a pracovitější. Naopak nedostává-li se jim jí, pak dokonce mohou samy klást, avšak pouze neoplozená vajíčka, neboť se nemohou spářit s trubci. V takovém případě dochází k tzv. rojové náladě. Dělnice začnou vystavovat matečníky, matka je zaklade a těsně před vylíhnutím nové matky vylétá stará matka z úlu spolu s částí dělnic a částí trubců – tedy vylétá roj, což je přirozený vznik nového včelstva.

Jak se včely orientují

Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.

Představte si, že včela dokonce dokáže odečítat časový posun. Má tzv. topografickou paměť. Prostě, když jí zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte jí do sklepa a vypustíte ji třetí den ráno, sebere se, na vstupu svého "mikroprocesoru" (je to totiž pro nás včelaře dokonalý robot) si vloží čas, který strávila v bedně, na výstupu jí vypadne úhel pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se tak, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči tak, jak dopadat mají a letí až narazí na svůj úl. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o pět centimetrů vpravo, pak včelky budou místo do česna létat mimo právě o oněch pět centimetrů. Roboti naši.

Abyste nemuseli chodit pozorovat tento jev k úlům, stačí když zjistíte, že vám včelka vletěla do bytu. Uvidíte totiž, že létá jaksi zmateně. Můžete se dokonce domnívat, že na vás dělá nálety. Pravda však je, že vaše okenní skleněné tabule lámou paprsky dopadajícího světla a to ne pravidelně, nýbrž do miliónů různých směrů. Nám je to celkem "putna", ale včela v tom má pořádný zmatek. Je zděšená a srdíčko jí určitě bije jako o závod. Je to jako kdyby vám každou milisekundou nějaký hlas napovídal, že máte letět jinudy. Proto, prosíme Vás, pootevřte jí co nejvíce oken tak, aby na ní dopadalo co nejvíce „nepolámaných slunečních paprsků“ (samozřejmě může být klidně i šero, neboť pro včelu je to slunečních paprsků habaděj) a vypusťte ji ven. Odvděčí se vám třeba opylením květu třešně nebo jahody, což je přece dobrůtka.

Proč se včely rojí

V období časného léta se včelaři snaží zejména včelám podávat neustále čistou vodu, kterou potřebují jak při zpracovávání pylu a  nektaru, tak i k vytváření optimálních klimatických podmínek uvnitř úlu. Dále také musí zabezpečit včelám dostatek prostoru pro jejich rozvoj, což činí zvětšováním úlu přidáváním tzv. nástavků, do kterých včely ukládají medné zásoby (medníky), ale i těch, v kterých se včely líhnou (plodiště). Tyto i další činnosti ve své podstatě, a ve správném načasování, vedou k omezení rojení, tedy dělení včelstev.

Načasování je přitom velice důležité, protože rozvoj včelstva je velice dynamický a v průběhu 14 dní může včelstvo zesílit natolik, že se prostě do úlu již nevejde. Matka pak omezí distribuci mateří látky, vznikne rojová nálada, dělnice připraví zvláštní buňky – matečníky (postýlky pro matky), stávající matka je zaklade a jakmile se první z nich narodí, stará matka s několika desítkami trubců a s několika tisíci včel-dělnic vylétne z úlu a usadí se na nějakém stromě, jak tomu většinou bývá.

 Nezazlívejte tedy včelařům, když vám na zahradu přiletí roj. Ba naopak je na to upozorněte a umožněte jim ke včelám přístup. Připraveni také buďte na to, že při sběru roje bude včelař nucen odstranit několik větviček s narašenými 3-4 jablky, ale díky včeličkám tam přece zůstanou desítky dalších.

  Je možné zamezit možnému vyrojení ?

Někteří včelaří to řeší tím způsobem, pokud zjistí rojovou náladu ve včelstvu, že ruší matečníky ve včelstvu. Tímto způsobem nelze přímo zamezit vyrojení, pouze ě dobu možného vyrojení oddálit.

Větší pravděpodobnost k zamezení vyrojení lze docílit tím, že včelstvu odebereme matku a ponecháme tam pouze jeden nejzralejší matečník a zbytek zrušíme. S matkou můžeme odebrat několik plástů včel se zavíčkovaným plodem a vše to usadit do jiného úlu. Doporučuje se tuto matku vyměnit v průběhu sezóny.

Rojochyty

Rojochyt si můžeme snadno udělat a to tím způsobem, že před své stanoviště včel několik metrů postavíme prázdný úl do kterého vložíme několik souší ve kterých byl v minulosti plod. Roje snadno vyhledávají tyto prázdné úly. Při takovým rojochytu musíme být maximálně opatrní, neboť může tento prázdný úl obsadit i jiný roj, který se přesouvá až několik kilometrů od svého stanoviště.

Nesnažme se zvyšovat svůj stav včelstev na včelíně tím způsobem, že budeme odchytávat neznámé roje na různých místech na základě zavolání úřadů. Je to velice nebezpečné z více důvodů. K odchytávaní takových záletlých rojů mají hasiči zpracovaný „bojový řád“ a jsou vybavení vhodnou technikou.

Usazení roje

S rojem vždy vyletí přibližně polovina včel z úlu. V rojí jsou létavky, mladušky, trubci a vždy matka. Pokud je to první roj z úlu, je v něm vždy stará matka. V dalších rojích ze stejného úlu jsou vždy mladé neoplozené matky. Roj z úlu odnáší poměrně velké množství zásob.

Místo kde se roj usadí je závislé na tom, kde si sedne matka. Po nějaké době si do hroznu zavěsí celý roj. Poroje (další roje ze stejného úlu) s mladou matkou velice často mohou ulítnout na neznámé místo až několik kilometrů od původního místa včelstva. Tyto roje by se měly utratit.

Pokud jsme si jistí, že roj který máme pochází z našeho včelstva, po sejmutí je vhodné na několik hodin nechat v klidu nejlépe ve studené místností. Samotné usazení můžeme provádět dvěma způsoby.

Nejdřív si musíme připravit úl, který vydezinfikujeme alespoň plamenem. Do tohoto úlu vložíme cca dvě souše, aby matka mohla okamžitě klást a zbytek mezistěny. Vyrojené včelstvo dokáže za krátkou dobu postavit všechny mezistěny na kterých sedí.

Roj lze usadít tzv. náběhem a to tak, že před česno dáme nějakou desku na kterou vysypeme roj z rojáku. Po nějaké době nám včely začnou vcházet do úlu. Tento způsob je na pohled příjemný, ale poměrně zdlouhavý.

Rychle lze roj usadit tím způsobem, že na úl který je vystrojen postavíme prázdný nástavek nebo medník, do kterého vysypeme celý roj z rojáku. Včely obsadí úlový prostor, který je vystrojen a za několik hodin, případně další den můžeme prázdný nástavek odstranit. Tento způsob usazení roje nám trvat jenom několik minut.

V následujících dnech a zejména pokud není snůška, je dobré roj trochu pokrmit. Asi za pět dnů provedeme kontrolu roje a pokud zjistíme, že matka už klade vajíčka v souších, bude se jednat o starou matku a tedy o prvoroj. Je vhodné tuto matku vyměnit z nějakého chovu. Když matka začne klást vajíčka cca za deset dnů a nebo déle, bude se jednat o poroj s mladou matkou.

Kontrola vyrojeného včelstva

Známe-li včelstvo ze kterého byl roj, měli by jsme provést co nejdřív kontrolu. Necháme pouze jeden matečník a zbytek zrušíme. Včely s velkou oblibou staví matečníky u dolní loučky. Z těchto matečníků lze vychovat celkovým rozdělením původního včelstva mladé matky, ale musíme počítat s tím, že vždy se bude jednat o matky rojové.

 Oddělky

Je to velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdřív si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Všechny tyto chovy rozchovávají matky z kvalitního odzkoušeného materiálů. Seznam všech chovů je v časopise Včelařství číslo 5/2007. Ty chovy jsou pod přísným dozorem veterinární správy a mají certifikát na vyšetření přítomností původce moru včelího plodu Paenibacilllus larvae.

Samotný způsob realizace oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu jako první od česna vložíme rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva a nebo z více včelstev odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Se zbytkem volného prostoru se nemusíme nějak zabývat.

Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme hustým medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezí plásty ve kterých je plod a to takovým způsobem, aby včely měly maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní odchod matky z klícky.

Přijetí matky poznáme velice jednoduše. Oddělek nehučí, včely na česnovém prostoru se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek po přijetí matky je vhodné postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsadit u větší rámkové míry alespoň 10 rámků. U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.

Léčení včelstev a předepsaná veterinámí opatření

Upozonění: při nedodržení těchto předpisů se všichni včelaři vystavují trestnímu postihu "všeobecného ohrožení" při nákazové situaci u včel. Včely budou likvidovány s následnou pokutou a úhradou nákladů a tím spojených.

VŠEOBECNĚ

   ČSV platí základní léčení a vyšetření včelstev. Druhotné zaléčení si včelaři platí sami.

    Na změny a vydané pokyny k léčení a jiné akce v průběhu roku upozorňuje včelařský důvěrník.

    Jakékoliv potíže konzultujeme s včelařským důvěrníkem nebo přímo na členských schůzích ČSV.

    V rámci včelařského řízení by měl každý včelař, při včelařské kontrole, na požádání umožnit přístup na včelnici.

    Vždy dodržujeme základní hygienická opatření a chraníme si své zdraví při práci na včelnici.

 

PODZIM

Provádíme fumigaci přípravkem VARIDOL FUM sot. ad us. vet.

Postup

 Na jednom z konců pásku uděláme 1 cm od horního okraje dírku uprostřed a provlékneme zavěšovací hřebík nebo jiný přípravek.

   Nakapeme na pásek příslušné množství kapek odpovídající počtu obsazených nástavků (2 kapky/1 nástavek).

    Z nástavku odebereme 1 plást těsně za obsedlým plástem a vytvoříme tak mezeru pro vložení pásku. Do podmetu se vloží papírová, ptastová nebo i jiná spadová deska.

    Pásek se ze spodu zapálí, (Upozornění: Pásek musí pouze doutnat, ne hořet!) a vloží do připravené mezery.

    Úl na 1 hodinu uzavřeme a průběžně kontrolujeme podráždění včel. Mohlo by dojít k otravě předávkováním.

    Po 1 hodině z úlu odstraníme přípravek a zbytek pásku a odebraný plást vrátíme zpět.

    Po dvou dnech vyndáme spadovou desku a odstraníme z ní spad, poté ji vložíme zpět pro odběr zimní měli. Číštění spadu opakujeme po každém zaléčení nejméně 2x a potom již spad měli z desky neodstraňujeme.

    Viz návod přiložený k léčivu a pokyny k odběru měli.

ZIMA

Provádíme odběr měli pro veterinární vyšetření.

Postup

  V lednu sesypeme veškerý spad ze spadové desky do připravené nádoby. Mrtvé včely z nádoby odstraníme a spálíme.

    Takto přebranou měl nasypte na novinový papír a vysušte (Upozornění: Nesušíme měl na topení, jinak obsažený vosk roztaje!). Měl ze všech včelstev sesypeme dohromady, čímž vytvoříme smíšený vzorek.

    Usušenou měl vsypeme do papírové krabičky od sirek a zajistíme gumičkou (Upozornění: Krabičku nikdy neoblepujeme lepící páskou!).

    Na krabičku nalepte štítek s údaji:

        enidenční číslo včelaře

        počet včelstev

        adresa včelaře

        stanoviště včelstev

 Krabičku s mělí odneseme, po vyzvání ČSV, k rozboru. Vzorky se centrálně sbírají na lednové schůzi včelařů. Kdo není organizovaný včelař, odnese vzorek na veterinu na vlastní náklady. Včelařský důvěrník může za vás zabezpečit odevzdání měli, když mu jí včas doručíte.

JARO

Při nedostatečném zaléčení na podzim provádíme nátěry plodu přípravkem M-1 AER.

Postup

Léčivo naředíme s vodou v poměru 5 kapek do 50 ml vody.

    Natřeme všechen již zavíčkovaný plod do rozlohy 10 dm2. (větší plocha by mohla zanechat rezidua ve vosku)

    Další informace o nakládání s léčivem viz přiložený návod.

 VČELÍ   VÝROBKY

  MED, který připravují včely z nektaru nebo medovice, je základní potravou pro včely a součastně hodnotnou lidskou potravinou. Obsahuje několik druhů cukrů, nejvíce cukru hroznového a ovocného, mnoho minerálních látek, vitamínů, těžký vodík, enzymy a další látky. Příznivý vliv medu na lidský organismus byl prokázán a med se už od pradávna používal nejen jako potravina, ale i jako lék. Je snahou zvýšit jeho spotřebu, protože přes větší zájem spotřebitelů o tento včelí výrobek v posledních letech je jeho konzumace u nás stále nízká ve srovnání se spotřebou v jiných státech.

VČELÍ VOSK je druhým výrobkem, který včela vylučuje ve voskotvorných žlázách. I když se většina vosku znovu spotřebuje ve včelařském odvětví, je surovinou i pro výrobu různých přípravků a pomůcek v kosmetice, v zubním lékařství a v různých odvětvích průmyslu.

MATEŘÍ KAŠIČKA, která je základním krmivem mateřího plodu a larev, se stala významnou surovinou farmaceutického, potravinářského a kosmetického průmyslu. Obsahuje minerální soli, bílkoviny, minerály a hormony.

VČELÍ JED, jehož účinek po bodnutí včelou je všeobecně znám, se rovněž používá ve farmaceutickém průmyslu k výrobě léků. Jeho roční potřeba kolísá a je poměrně malá.

PROPOLIS v poslední době u nás i ve světě nabývá na významu další včelí výrobek - propolis (včelí tmel). Je to směs pryskyřice, balzámů, včelího vosku, éterického oleje a pylu. Používá se ve farmakologickém průmyslu a ověřují se léčivé účinky léků, které se z této suroviny vyrábějí. Některé pokusy dokázaly, že má antiseptické účinky. zpracování ve farmaceutickém, kosmetickém a potravinářském průmyslu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář